Cesta sebelásky

Jak najít cestu sebelásky?

Když jsem otevřela dveře, Eva vkročila dovnitř. Byla to vysoká, nádherná žena s vlnitými dlouhými vlasy… Připadla mi jako bohyně. Ano, Eva byla božsky krásná. Přišla řešit svůj intimní vztah s manželem. Prý nic moc u milování necítí, touží po orgasmu. Začaly jsme mluvit o jejím vztahu k sobě samé, jak vnímá vlastní tělo. Bylo to tak odlišné od toho, co jsem na první pohled viděla já!! Z jejich slov proudilo nepřijetí, bolest. Byla tam touha nebýt… v těle a nebýt tady… Najednou jsme obě věděly, kde musíme začít.

A tak jsme se vydaly na naši společnou cestu za sebeláskou.

Eva patří do velké skupiny žen, které samy sebe nepřijímají. Nevnímají vlastní tělo, neprožívají potěšení… Těch negativních pocitů je spousta… a obraz, který vyzařují ke svému okolí je mnohdy naprosto odlišný od toho, co žijí vnitřně.

Nádherná Eva je matkou, manželkou a už není nejmladší. Trvalo dlouho, léta, než přistoupila k tomu, že už nemůže dál, že potřebuje začít něco dělat. Už to prostě nemohla vydržet. Vydržet žít bez potěšení… bez toho, aby ji konečně vlastní život bavil… Teorii, jako spousta žen, znala… Věděla, že se musí začít mít ráda… Ale opakování tohoto spojení několikrát za den ji prostě nefungovalo.

39973956_s

Co spojuje všechny ty ženy?

Tyto ženy jsou často v roli, kdy už rozdaly tolik lásky svému okolí, že se cítí vyčerpané a unavené. Rozdaly ji, aby byly dobré matky, manželky a milenky. Tolik, že najednou už není co dát

Protože zapomněly dávat sobě…

Zapomněly na to, že nemusí být dokonalé, ztratily soucit k sobě samým, zapomněly, že jsou pro sebe tím nejdůležitějším člověkem, nejúžasnější milenkou, náručí, která je nikdy nezklame. Zapomněly, nebo to nikdy ani nevěděly. Nikdy to neviděly, nikdo je k tomu nevedl… A tedy ony samy to taky nemůžou předat svým dcerám, protože to samy neumí…

Co to vlastně je sebeláska?

Vnímám ji jako cestu sebepřijetí a potěšení. Každá cesta je složená z různých kroků.

Jak píše klinická psycholožka Debora Khoshaba, nestačí cítit se dobře. Nestačí koupit si něco dobrého a udělat si tak radost. Je to něco hlubšího, jsou to činy, které podpoří fyzický, psychologický a spirituální růst.
Pojmenovává 7 kroků, se kterými má žena pracovat:

  1. Buďte vědomá
  2. Dělejte víc to, co potřebujete, než to, co chcete
  3. Dobře o sebe pečujte
  4. Určete si své hranice
  5. Chraňte se
  6. Odpusťte si
  7. Stanovte si životní záměr

1. Buďte vědomá

Týká se to všech oblastí růstu, nejen tématu sebelásky. Ženy často hledají radu zvenku. Pozornost směřují na někoho jiného, je tady někdo další, který ví lépe… chodí ke kartářce, psycholožce… Podstatou je, že rady nestačí.

Nestačí to slyšet, aby se to najednou dělo. Potřebujeme začít něco dělat, konkrétně, prakticky.

Pokud se chceme kamkoliv posunout, pozornost potřebujeme zaměřit dovnitř, do sebe, k tomu co cítíme, jak to vnímáme a co potřebujeme a chceme.

2. Dělejte víc to, co potřebujete, než to, co chcete

Vnímám to jako cestu osobní zodpovědnosti k sobě samé. Najít v sobě sílu a uvědomit si, že abych se posunula dál, musím některé věci změnit. Jsem schopna obejít se bez chvilkového potěšení a zvolím si radši cestu toho, co potřebuji. Je to jako s čokoládou – vím, že když jí jím, mám z toho potěšení, ale taky vím, že když si tohle potěšení odepřu, nebude mě bolet žaludek, jak se mi to potom stává. Takže si zvolím vědomě, že si dám radši banán. Nebo se chci milovat s tímto mužem, připadá mi sexy, láká mně užít si vášně… ale taky vím, že pár chvil poté, budu ve svém těle cítit smutek, protože je zadaný… takže mám volbu a vím, co potřebuji…

3. Dobře o sebe pečujte

Každodenní starostlivost vyžaduje věnovat si denně chvilku času jenom pro sebe. Zahrnuje ale taky vědomý výběr jídla nebo dostatek pohybu a spánku. Součástí této péče se stává i vyhrazení prostoru pro intimitu a pro setkání s přáteli.

4. Určete si své hranice

Obzvlášť těžký úkol. Je totiž velmi nesnadné říct ne, někomu koho miluji, na kom mi záleží. Říct ne, je však důležité proto, aby Vaše ano mělo v sobě opravdovost. Ne je důležité, abyste si určily hranice a omezily, nebo úplně ze života odstranily lidi, nebo aktivity, které vám neprospívají. Slova nestačí, musíte být důsledné a projevit to v činech.

5. Chraňte se

Pokud přistoupíte k sobě, jako k někomu koho milujete a respektujete, tak si začnete vybírat lidi, se kterými budete trávit svůj drahocenný čas velmi pečlivě. Začnete vnímat, že s někým vám je dobře, setkání vás obohacuje a s někým přicházíte o energii a cítíte se po tom setkání unavené. Vybírejte si lidi, kteří mají v sobě pozitivní náboj, kteří vás něčím potěší, kdy Vaše duše jásá. Chraňte si svůj čas a prostor a využívejte ho k pozitivním setkáním.

6. Odpusťte si

Jak umíme být k sobě přísné! Kolikrát jiným odpustíme a na sebe se zlobíme. Nepřijímáme, že nejsme perfektní. Neprojevíme k sobě soucit. Naučme se brát chyby jako lekce, které nás v životě mají něco naučit a posunout.

7. Stanovte si životní záměr

Záměr je důležitou součástí našeho vývoje. Bez něho vlastně nevíme, co by nám měl život přinést. Naše energie je chaotická, nevíme, kam se vydat. Jsme hledači a nějakou dobu může trvat, než budeme mít jistotu v tom, co od života přesně chceme. Pokud ještě úplně přesně nevíme, tak na úvod stačí například záměr vést smysluplný nebo láskyplný život. Pak Vaše rozhodnutí budou podporou v tomto záměru, budete si jasně vybírat to, co tomuto záměru přispěje, nebo ne.

Kde začít?

Úplně první na této cestě je dle mých zkušeností práce s tělem. To je zdroj, to je naše prvotní moudrost.

Nejdříve být schopné cítit se fyzicky, rozlišovat ty jemné vjemy jako je teplo, chlad, napětí… přesouvat naše vědomí do těla. A procítit ho, použít vlastní dotek, který je fyzickým projevem sebelásky.

Dalším krokem je dát pozornost emocím, které se objeví, začít je vnímat. Objevit i tu bolest uloženou hluboko ve tkáních, která se tam nastřádala za tu dobu, co jsme na sebe zapomněli. Přijmout ji a udělat tak prostor pro jinou emoci, pro sebepřijetí, radost a potěšení.

Být vědomé znamená být na sebe napojené a slyšet. Slyšet, co mi tělo říká, co mi srdce říká… a pak to respektovat. To je začátek, bez kterého není zbytek cesty.

Vím, jak těžké je začít s něčím sama, bez podpory.

Vnímám prožitek jako základní nástroj změny.

Prožitek, který je schopný po malých krůčcích přeprogramovat náš zažitý vzorec.

Pokud chceme posunout změnu z mysli do těla a emocí, musíme jít skrze prožitek.

Jedna z možností jak to udělat, je účastnit se ženského kruhu, ženských workshopů zaměřených na téma sebelásky, jejichž součástí je práce s tělem. Je to velká podpora.

Práce ve skupině umocňuje naše prožitky, zesiluje je, dává jim jiný význam. Skrze tělo se otvíráme sobě samé, můžeme procítit a projevit své emoce, ať jsou jakékoliv, je to místo, kde můžeme vnímat sounáležitost žen, kde se učíme jedna od druhé, kde se podporujeme na naší cestě. V ženském kruhu sdílíme spolu sílu rituálů, které umocňují posvátnost našeho snažení a pomáhají dávat naším prožitkům respekt a úctu.

Druhá možnost je individuální sezení, které nabízí konkrétní zaměření a práci s jednotlivými prvky na této cestě a je plně přizpůsobeno potřebám klientky. Jeho součástí jsou tzv. domácí potěšení, která vyplňují prostor mezi jednotlivými sezeními.

Tím, že se přijmete, a dopřejete si v životě potěšení, ovlivníte všechny oblasti Vašeho života od sexu po práci, dostanete se ke svojí kreativitě, ovlivníte tím výběr svého partnera, celé Vaše zdraví.

Vnímáte, že je čas začít?